Evropska unie: Lesk a Bída evropských národů

Na co nesmíme nikdy zapomínat je Evropa (téměř) bez válek od roku 1945;  poválečné uspořádání Evropy (tedy po roce 1945) podnítilo evropskou integraci v obou částech rozděleného kontinentu. V té západní pak dalo základ unii, ve které se spojili političtí, mocenští a vojenští rivalové, kteří spolu bojovali a válčili po staletí: Německo, Francie, Británie, Itálie, Španělsko a další menší země. Najednou tu byl konec vzájemných válek. Toto první strategické poselství, které dnes nese EU, nelze nikdy opominout. Lze diskutovat o tom, proč to tak je, kdo za to může víc a míň, ale tak to dnes prostě je. Ti kdo by chtěli opravdu rozbíjet EU si musí být vědomi nebezpečí, kterého se dopouštějí. Mohou samozřejmě namítnout, že mezinárodní smlouvy jiného charakteru to mohou nahradit, ale tomu ani sami nemohou věřit, zejména tu čeští pamětníci a historici, kteří zažili Mnichov. Druhé strategické poselství je jednotný trh, volný pohyb všeho, co se může hýbat po Evropě. Existují překážky pohybu toho či onoho, ale to snad časem odstraníme. To byl lesk, nyní k té bídě: tou je byrokracie. A ač to slyšíme neradi, přes všechny hrůzy se zdá, že ta evropska byrokracie je požád lepší než ta česká. Třetí strategický project je Euro, což je ve své podstatě jen dopracování ekonomické integrace, podobně  jako volný pohyb osob v Schengenu.